Ochotnické divadlo

Dějiny ochotnického divadla ve Vizovicích ve zkratce

 1. První informace
- Jaroslav Čičatka uvádí jako počátek ochotnického divadelnictví ve Vizovicích rok 1873.v (Čičatka, J.: Vývoj divadelnictví ve střední a severní Moravě. Přerov 1938.)
- prokazatelný důkaz existence ochotnického divadla ve Vizovicích pochází z roku 1883 (fotografie souboru).

 2. Názvy souborů
- Ochotnický divadelní spolek "Tyl" 1883 - 1907
- Divadelní odbor TJ Sokol Vizovice 1897 - 1941, 1946 - 1952, 1959- 1961
- Divadelní odbor TJ Orel Vizovice 1910 - 1941, 1946 - 1948
- Divadelní odbor Dělnické TJ 1925 - 1939, 1946- 1948
- Mládež národního souručenství 1941 - 1942
- Dramatická jednota Portáš 1942 - 1946
- Divadelní soubor Závodního Klubu Slováckých lihovarů Vizovice 1950 - 1952
- Divadelní soubor Závodního Klubu Slováckých (Hodonínských) cihelen Vizovice 1953 - 1958
- Československý svaz mládeže Vizovice 1965 - 1966
- Divadelní soubor Městského kulturního střediska Vizovice 1978 - 2000
- Divadlo nahodilých ochotníku - DNO (při DK) 1995 - dodnes
- VIDLO Vizovice (Občanské sdružení) 2000 - dodnes
- ZHNILO (při DK) 2002

 UPOZORNĚNÍ: Podle bohatého seznamu se může zdát, že ve Vizovicích působilo hodně divadelních souborů, pravda je však taková, že v nich figurují převážně titíž členové sokolského, orelského a DTJ souboru z třicátých let. Tyto soubory (nebo-li divadelní odbory) byly nuceny v důsledku politické a společenské situace se slučovat, několikrát změnit název a patronátu (válečné období, poválečné období, socialistické období. Šedesátá léta atd.).

 3. Specializované zaměření

•  Loutkové divadlo
  - TJ Sokol Vizovice (Alšovo loutkové divadlo, marionety 50 cm) 1919 - 1935 ?
  - Školní loutk. divadlo (marionety. 25 cm) 1926 - 1941
  - Loutková scéna OOS Vizovice (klasická marioneta. 50 cm) 1942 - 1975
• Dětské divadlo
  - Sokolské 1914 - 1937
  - Školní 1918 - dodnes
• Vizovičtí ochotníci se vedle činohry zabývali hojně hudebním divadlem:
  Orel - specializace (ne výhradní) na operetu a zpěvohry
  Sokol - původní vizovické revue 1926 - 1931
  Portáš - kabarety 1942 - 1944
  Sokol - hudební hry V + W 1957, 1959
  Kabaretní skupina - padesátá léta
  Klaunská skupina BRULI-SULI-POLI-VALI - šedesátá léta

   Divadelní spolek Tyl (1883 - 1907)
  Byl založen v roce 1883 jako divadelní odbor při Českoslovanském čtenářském spolku. V jeho repertoáru najdeme současnou dramatiku, starší hry, zpěvohry a opery. Spolek Tyl hrával při různých významných příležitostech (např. při svěcení nové školy 1892), přispíval ke zpestření programu různých oslav a zábav, či ve prospěch jiných místních spolků (Sokol, Krejcarový spolek, na podporu chudé školní mládeže atd.) Divadelní spolek Tyl měl pronajatý sál s vybaveným jevištěm na náměstí v hotelu Kvoch (nyní sál Lidového domu). O vybavení jeviště se velmi detailně dovídáme z předávací listiny z roku 1907, kdy byl spolek rozpuštěn a celé jeho zařízení odkoupil Sokol.
  Významné osobnosti: Jan Procházka, Vilém Hollý, Tomáš Šamánek.

   Divadelní odbor TJ Sokol (1897 - 1941,1946 - 1952,1959 - 1961)
  První představení sokolských ochotníků se uskutečnilo v roce 1897. Hrálo se z prostých důvodů: získat finanční prostředky na zakoupení bradel. Repertoár sokolských ochotníků byl zaměřen hlavně na českou současnou dramatiku, novinky, české veselohry, zastoupena je i ruská dramatika a francouzské klasické komedie (10 - 12 premiér ročně!). Ve druhé polovině dvacátých let po vzoru pražských a brněnských malých scén a kabaretů, vznikají i ve Vizovicích na půdě Sokola původní moderní vizovické revue, které byly plné původních písní, hudby, tančících Vizo-girls, dialogovými výstupy s chórem komentujícího baletu, baletní pantomimy (autor Metoděj Bakala, choreografie Irena Jelínková).
  Sokolští ochotníci organizovali i divadlo v přírodě a dětská divadla.
  Divadelní odbor Sokola hrál na pronajatém jevišti v hotelu Kvoch, v roce 1907 celé zařízení odkoupil od spolku Tyl a jeviště bylo nově upraveno. V roce 1920 zažádala TJ Sokol o kinematografíckou koncesi a po neshodách s majitelem hotelu Kvoch tam ukončila činnost. 5. září byl položen základní kámen Sokolovny. V období výstavby Sokolovny hráli ochotníci dočasně v Mojžíšových lázních (dnešní Valašský šenk) nebo v přírodě v Čamínkách a v lese pod Žebráčkem. Nový divadelní sál Sokolovny byl slavnostně otevřen 5. července 1922. Zde se divadlo hrálo pravidelně až do roku 1952 (rok 1952 - zákaz Činnosti divadelních odborů tělovýchovných jednot podle Kopeckého směrnice). V Šedesátých letech se ještě sporadicky na jevišti v Sokolovně hrálo, později bylo provaziště zabedněno a interiér jeviště upraven.
  V současné době se nad stropem jeviště – bedněním - pořád nachází původní provaziště. Významné osobnosti sokolského divadla: František Homan, Jaroslav Hrejsa, Bohumil Vlček, Bedřich Segeta, František Řehák, Ladislav Čech, František Jandík, Věra Macháčková-Dinterová, Metoděj Bakala, Jan Němec, Adolf Dintera, Marie Brdušíková, Lola Pšenčíková, Milada Fojtíková, Jaroslav Polívka, Jan Pšenčík, Čestmír Brůžek, Gustav Imrýšek, Zdeněk Sulíček, Jaroslav Ticháček, Milada Kovářová - Hálová

•  Divadelní odbor TJ Orel (1910 - 1941,1946 - 1948)
  Druhá významnější jednota, která hrála ve Vizovicích divadlo pravidelně.
  TJ Orel slučoval většinou prostější občany, především zemědělce, i proto se orelští ochotníci zaměřovali více na produkci bližší jejich publiku - lidové zpěvohry, veselohry a operety cca 6 premiér ročně). Všechna představení, která obsahovala pěveckou složku vždy doprovázel živý orchestr (cca šest hudebníků). Orelští ochotníci věnovali hodně pozornosti i divadlu pro děti. Podle svědectví pamětníků hráli téměř každou neděli improvizované představení podle textů loutkových her.
  Až do roku 1923 si TJ Orel pronajímal sokolské jeviště v hotelu Kvoch, v roce 1923 byl hotel prodán Spořitelnímu a záloženskému spolku, stal se střediskem strany lidové a nově pojmenován na Lidový dům. Zde si pak orelští divadelní ochotníci zařídili vlastní jeviště.
  Mezi nejvýraznější osobnosti orelského divadla patřili: Adolf Grossbergf, Vojtěch Brada, Marie Šternberská, Milada Kotzmanová, Jaroslava Deverová (Osiková), Karel Hába, Alois Macalík, Karel Lednický, Josef Lednický, Jan Boček. Jan Šternbernský.

   Divadlo Dělnické tělocvičné jednoty (1926 - 1939,1946 - 1948)
  DTJ byla založena v roce 1925 jako součást ČSSD, byla malou organizací, výrazněji politicky zaměřenou. Divadlo DTJ mělo spíš komorní charakter. Hráli se veselohry, skeče a satirická pásma ale i vážnější sociální dramata. DTJ hrála v Lidovém domě a od roku 1927 v bývalém pivovaře (jeviště - prkna položená na sudech). Ve třicátých letech byl postaven „na Gražíjce" (též „na Hrušovém", dnes Partyzánská ulice) vlastní Dělnický dům s jevištěm a propadlištěm. Mnoho materiálů o činnosti DTJ se nezachovalo, v roce 1939 zabavilo veškeré písemnosti gestapo.
  

  Divadelní soubor Městského kulturního střediska Vizovice (1978-2000) pod vedením paní Milady Halové navázal na slavnou tradici ochotnického divadla ve Vizovicích. Co se repertoáru týká uváděl od pohádek přes klasiku až k novodobějším hrám.V roce 1997 pod názvem VKODV – Valašské královské ochotnické divadlo Vizovice nacvičil soubor v režii Kateřiny Ficové a Zdenka Kundery úspěšnou inscenaci hry J.B. Thomase Charleyova teta.Tato hra byla doplněna také živou scénickou hudbou a zpěvem.V roce1999 se uskutečnilo také významné umělecké hostování v Divadle Bolka Polívky v Brně.
   
  V roce 2000 členové souboru založili občanské sdružení a přejmenovali soubor na
  VIDLO – Vizovické ochotnické divadlo. V témže roce  byla uvedena i premiéra  hudební inscenace J. Brdečky Limonádový Joe se kterou později soubor různě hostoval mimo jiné i v Divadle Bolka Polívky v Brně.Od roku 2009 soubor opět  působí při domě kultury Vizovice.
   
  ZHNILO – Ochotnický soubor při domě kultury Vizovice v roce 2002. (Komedie o chytrosti ).
   
  DNO –Divadlo nahodilých ochotníků při domě kultury Vizovice od roku 1995- dodnes.
  Více informací v samostatné prezentaci na našich stránkách.