
Původně trhová ves.
13. století
1261 - První písemná zmínka o Vizovicích v zakládací listině cisterciáckého kláštera /Smilheim/ založeného královským kastelánem na hradě Brumově, Smilem ze Střílek.
Klášter osazen cisterciáckými mnichy dostal do držení kromě Vizovic ještě na pětadvacet dalších vsí.
14. století
1314 – vojsko uherského velmože Matúše Čáka Trenčanského poplenilo klášter i klášterní statky 15. století 1418 – okolní husitská šlechta vyplenila městečko i klášter. V kraji je rozšířeno a přijato Husovo učení. 16. století 1531 – získávají od vrchnosti právo vařit pivo a prodávat ho po celém panství Nastala doba nového útlaku poddaných, podobně jako za Kafky z Říčan. Vyvstal jeden z velkých problémů poddaných s vrchností kvůli náboženství . Drtivá většina města byla evangelického vyznání. Vleklý spor o obsazování fary. 18. století V 18. století téměř neustávaly vpády uherských vzbouřenců – kuruců. 1711 – velké sucho, neúroda, velká vichřice poškodila porosty a domy 19. století Ani v 19. století nebylo město ušetřeno požárů, živelných pohrom a epidemií. 1848 – konec poddanství, Vizovjané se začínali vykupovat z roboty 1890 – požár – 3 domky a 1 stodolu 1894 – požár . lehlo popelem 38 domků a 14 stodol naplněných úrodou 20. století 1900 – Sčítání obyvatel. Vizovice mají 2706 obyvatelů národnosti české, z nichž jest náboženství katolického 2257, evangelického 227, izraelského 74
Další historické údaje o Vizovicích můžete nalézt zde.
1424 – další vyplenění městečka i kláštera, nastává jeho úpadek. V polovině 80. let 15. století klášter zaniká.
1483 – páni z Kunštátu získávají právo k držbě Vizovic
Jan Kuna z Kunštátu dává vizovickým měšťanům některá práva
1498 – právo odúmrti
1549 – Vizovice přechází na pány z Boskovic
1565 – stanovil Jetřich Dobeš Černohorský z Boskovic, aby vdovy a sirotci nebyli nuceni k panské službě v klášteře ani ve dvorech.
Propustil z robot všechny mistry i tovaryše řemesla soukenického.
1567 – Koupil vizovické panství Zdeněk Říčanský Kafka z Říčan, který nechal na místě starého kláštera vybudovat zámek Nový Smilheim.
Byl to člověk chovající se velmi tvrdě k poddaným, nerespektoval jejich výsady, nutil je do nových robot, bránil jim v užívání „vizovských nerozdílných hor“. Nechal pobořit jejich pivovary a mlýny. Vizovští poddaní si na pana Kafku stěžovali u zemského hejtmana, ochranu hledají u samotného císaře.
1570 – Povýšení Vizovic císařem Maxmiliánem II. na město s dvěma výročními trhy.
Stalo se tak na žádost Zdeňka Kafky, čímž se pozitivně zapsal do dějin Vizovic.
1574 – koupila panství Anna Kropáčka z Nevědomí.
1582 – tato vrchnost dala všem svým obcím do opatrování sirotčí peníze a právo brát a prodávat dřevo z bukových lesů
1584 – potvrdila městu ještě právo odúmrti, povolila měšťanům obsazovat vizovickou faru jen kněžími evangelického vyznání.
1584 – 1594 vlastnil vizovské panství Václav Tetour z Tetova a na Malenovicích.
1594 – majitel panství uherský šlechtic Emerich Dóczy de Nagy Lucsie /Dóczy z Natluče/.
17. století
1600 – Dóczy, pro usnadnění rekatolizace se vzdal patronátního práva nad kostely ve Vizovicích, Jasenné a Pozděchově ve prospěch olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna, který sem začal posílat na katolické misie jezuitské kněze. Setkali s tvrdým odporem obyvatelstva. Poddaní odmítali chodit do kostela, platit desátek na vydržování kněze.
1602 – vzbouření proti novému katolickému knězi. Poddaní odnesli ornáty a bohuslužebné náčiní z kostela na radnici a nechtěli je vrátit zpět. Nepomáhaly ani tresty.
1617 – císař Rudolf II. řešil spor poddaných s kardinálem Ditrichštejnem a zemský soud povolil evangelického kazatele.
Rekatolizační snahy jezuitů však pokračovaly na vizovickém panství i po bitvě na Bílé hoře.
V 17. století bylo Vizovicko těžce postiženo nájezdy povstalců ze sousedních Uher i válečnými operacemi třicetileté války.
1605 – vpád bočkajovců
1621 – vpád vzbouřených Valachů
1622 – žoldnéři Gábora Bethlena
K povstání Valachů se přidalo mnoho poddaných i na panství vizovickém. Melichar Dóczy, tehdejší majitel panství, jenž se přidal na stranu císaře musel uprchnout do Uher a vrátil se až po bitvě na Bílé hoře.
1663 – vpád Turků a Tatarů na Moravu. Ve Vizovicích vyhořelo tenkrát 13 domů, 15 lidí bylo zabito.
1677 – Zuzana Dóczy postoupila vizovické panství pod nátlakem a podvodným jednáním sekretáři české dvorské kanceláře Gervasiusi Vilému rytíři Gollenovi. Spory s potomky příbuznými paní Zuzany se vlekly až do r. 1710. Vyústily ve prospěch Gollenů.
1680, 1683 – vpád povstalců z Uher, 21 osob zabito, 24 domů vypáleno včetně zámku, fary, školy
1708 – kuruci – zabito 15 osob, 13 zraněno a 12 odvlečeno do zajetí, veliké škody na majetku
1710 – převzal vizovické panství Prokop Gervasius z Gollen.
Přikoupil ves Seninku, budoval nové hospodářské dvory(např. Prokopovský dvůr na Janové hoře), mlýny, vinné sklepy, hospody, zřídil cihelnu ve Vizovicích, papírnu v Želechovicích, sirné lázně, vápenné pece v Jasenné. Došlo k velkému zadlužení.
1712 – krupobití, velká povodeň. Poddaní nejsou schopni platit daně.
1742 – sedmiletá válka, Prušáci, kteří zde“mnoho sukna pobrali“. Následující roky museli obyvatelé Vizovic poskytovat rakouskému vojsku ubytování a přípřež.
Přidává se útlak náboženský
Rekatolizační kurz. Jezuitské misie se nadále snažily obracet obyvatelstvo na katolickou víru, a to i za pomoci různého nátlaku. Např. nekatolíci nemohli být podle cechovních artikulí z r. 1689 přijímáni do ševcovského cechu, při pohřbu se jim nesmělo zvonit ani zpívat.
1746 – vizovické panství prodáno v dražbě Minkvicburkům za 176 000 zlatých rýnských.
V polovině 18. století získal panství Heřman Hanibal svobodný pán (později hrabě) z Blümegen, kanovník olomoucký a pozdější biskup královéhradecký a jeho dědicové. Za jejich panství dochází ve městě i na panství k řadě změn.
1750 – 1770 vybudování nového zámku i s krásným francouzským a anglickým parkem na místě starého zámku brněnským architektem Františkem Grimem.
1777 – vypukly náboženské nepokoje – vinou misií. Jezuité, aby odkryli tajné evangelíky, vylákali na poddaných pod falešným slibem náboženské svobody přiznání se k protestantské víře. Z Vizovic se přihlásilo k evang. víře 280 osob. Poté, když se ukázalo, že šlo o podvod, vzbouřili se poddaní proti násilné rekatolizaci a odmítali poslušnost církevním i vrchnostenským úřadům. Do Vizovic byla kvůli klidnému vyšetřování událostí vyslána i vojenská asistence. Uklidnění náboženských poměrů však přineslo až vyhlášení tolerančního patentu.
1781 – (16.května) založila manželka hraběte Kryštofa Marie Antonie z Blümegen v sousedství zámku klášter Milosrdných bratří pro čtaři mnichy, při kterém byla zřízena i lékárna a nemocnice.
Kromě pomoci chudým a nemocným měli mniši za povinnost konat bohoslužby v zámecké kapli.
V době hraběte Kryštofa došlo k dohodě s majiteli okolních panství o rozdělení hor („nerozdílném hory vizovské“) jenž byly užívány do této doby společně poddanými.
Za Blümegenů se změnila i držba vrchnostenské půdy.
1790 – rozprodali polnosti patřící ke dvoru Prokopovskému nebo také janovohorskému a na Janové hoře zůstala jenom panská ovčírna. Budovy kdysi výstavného panského dvora se začaly rozpadat.
1791 – choroba podobná moru, důsledek neúrody a bídy(zemřelo hodně lidí).
1792 – v lednu vyhořelo na náměstí 10 domů
1793 – rozprodával se dvůr chrastěšovský – budovy i polnosti, který se tak stal základem k obnovení dříve pusté vsi Chrastěšov.
1814 – velká povodeň, která poškodila mnoho domků a několik jich odnesla.
1836 – cholera, které za oběť padlo 263 lidí
Po Blümegenech zdědil vizovické panství Filip svobodný pán z Ratenic a ze Stillfriedu. Příslušníci tohoto rodu drželi vizovický statek až do r. 1945.
1843 - sčítání obyvatelstva žilo v r. 1843 ve Vizovicích 2 528 lidí, z toho 1254 mužů a 1 283 žen v 524 domech a tvořili dohromady 628 rodin.
1849 – zřízena finanční stráž (město ležící blízko hranic)
1850 – úředně byla rozpuštěna národní garda , zřízená četnická stanice
1852 – téměř všichni byli vykoupeni z robotních povinností
1866 – prusko – rakouská válka, zásobování proviantem, ošetřování raněných a ubytování procházejících vojsk rakouských i pruských. Vypukla velká epidemie cholery.
1877 – 28. srpna – rozsáhlý požár. Zničil náměstí a větší část přilehlých ulic. Vyhořelo 129 domů, 4 stodoly, 104 chlévy. Vyhořela i stará dřevěná radnice s obecním archivem. 1000 lidí bez přístřeší.
1879 – požár zničil 7 domků a 2 stodoly
1887 - dne 28. srpna - Všechny písemné památky města Vizovic i bohatý archiv městský shořely v městské radnici, v domě č. 420 při hrozném požáru. Celkem lehlo popelem přes 300 objektů.
1891 – 9. červena vznikla velká povodeň následkem dešťů z hor a zatarasením dřev u mostu. Voda vystoupila až ke stropu u stavení u vody ležících. Mnoho škod na domech, dobytku, polích , utonuly 2 osoby
1900 – postihla Vizovice kromě malého požáru i povodeň a mimořádně krutá zima
1914 - 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko úředně válku Srbsku. 31. července byla vyhlášena v celé říši mobilizace branců do 38let.
1917 – propuštěni z vizovického žaláře všichni vězni (obrovská drahota a nedostatek potravin)
Válka si vyžádala z řad vizovických občanů 48 obětí (30 padlo, 16 zemřelo na následky válečných útrap, 2 nezvěstní). Více než 40 Vizovjanů bojovaly v čs. legiích v rusku, Francii, Itálii.
1918 - 28. října byla založena Republika československá.
1924 – vybudován nový chudobinec
1925 – ukončena pozemková reforma. Pozemky velkostatku byly rozděleny takto: 28 ha 97 arů půdy mezi 103 drobných rolníků, 1 349 ha zůstalo velkostatku, Les na Janové hoře byl přidělen městu Vizovice (výměra 21 ha 81 arů). Dalším vlastníkem lesů byla Singulární společnost.
1926 – elektrifikováno město
Zahraniční armáda – bojovali zde čtyři Vizovjané, dva z nich v bojích padli – Josef Nerušil a Jaroslav Hala.
Partyzánské hnutí – operoval zde jeden z oddílů 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Kromě mnoha občanů pomáhali partyzánům vydatně i lékaři z místní nemocnice .
Velkým protivníkem partyzánů na Vizovicku bylo komando pro zvláštní určení ZbV 31 cvičené pro boj s partyzány, jehož část byla na jaře 1945 umístěna do Vizovic.
Další oběti okupace ve Vizovicích - devět partyzánů padlo v osvobozovacích bojích, 49 příslušníků zdejších židovských rodin, kteří zahynuli v koncentračních táborech.
Město bylo osvobozeno 4. května 1945.
.jpg)